CFS je závažný multidisciplinární problém, ke kterému se vyjadřují různé lékařské obory – vnitřní lékařství, imunologie, revmatologie, neurologie, algeziologie či psychiatrie. Toto onemocnění bývá často označováno také jinými názvy – islandská nemoc, syndrom války v Perském zálivu, postinfekční únavový syndrom, myalgická encefalomyelitida nebo chronický únavový a imunodysfunkční syndrom. Patří sem také fibromyalgie s typickými bolestmi svalů.

Co se skrývá za chronickým únavovým syndromem a jak jej diagnostikovat?

CFS se může objevit už v období puberty, nejčastěji však propuká mezi 40. a 50. rokem života, bez ohledu na rasu, pohlaví nebo sociální postavení. Pouze fibromyalgie se častěji vyskytuje u žen.

Vzhledem ke komplexnosti a nejasnosti CFS není jednoduchá ani jeho diagnostika. Nejčastěji za tímto syndromem stojí kombinace vhodných genetických předpokladů s více tělesnými systémy (neuroendokrinním, imunitním či psychogenním) a také s vnějšími vlivy (infekce, stres nebo znečištění životního prostředí).

V rámci diagnostiky CFS by se u pacienta měl kromě základního příznaku – dlouhodobé silné únavy – objevit také některý z těchto projevů:

1. zhoršení paměťových schopností,
2. různé druhy bolestí (lymfatické uzliny, svaly, krk, hlava, klouby…),
3. nekvalitní spánek bez pocitu osvěžení,
4. různé psychologické a neurologické komplikace,
5. dlouhodobé záněty a zvýšená teplota,
6. výrazné zhoršení únavy po delší fyzické nebo psychické námaze.

Vyšetření člověka s podezřením na CFS by mělo být co nejkomplexnější. Bohužel se tito pacienti často setkávají s nepochopením a zlehčováním svého stavu, což může syndrom ještě zhoršovat. Odpovědný a citlivý přístup lékaře je proto základním předpokladem správné diagnózy i následné léčby.

Mezi doporučená vyšetření u pacientů s CFS patří podrobná anamnéza, fyzikální vyšetření, krevní a biochemická vyšetření, endokrinologická, mikrobiologická a sérologická vyšetření a samozřejmě také imunologická, alergologická a neurologická vyšetření.

Takto komplexní vyšetření mají především za cíl vyloučit jiné onemocnění s podobnými příznaky jako CFS. Zároveň pouze kombinace těchto přístupů může vést ke stanovení správné budoucí léčby a podpůrných opatření. Proto je někdy důležité využít také konzultace s psychologem nebo psychiatrem, případně se specialistou na poruchy spánku. Vždy je nutné zohlednit zcela individuální charakter tohoto onemocnění.

Hledání příčiny chronického únavového syndromu (CFS) a vztah k imunitnímu systému

Už víme, že CFS je chorobný syndrom, který postihuje různé tělesné systémy včetně nervového a imunitního systému. V počátcích výzkumu byl CFS považován za autoimunitní onemocnění, které případně souvisí s některými infekcemi.

V posledních letech se však výzkum tohoto syndromu výrazně zintenzivnil a paradoxně přinesl více otázek než konečných odpovědí.

Vztah mezi CFS a imunitou byl potvrzen pouze částečně a výsledky nejsou jednoznačné. Na jedné straně byly u většiny pacientů s tímto syndromem nalezeny určité odchylky od normálu při laboratorních imunologických vyšetřeních. Na druhé straně se v žádném případě nepotvrdilo takové oslabení imunitních funkcí, které by mohlo vést ke vzniku CFS.

Navíc u známých autoimunitních onemocnění nenacházíme chronickou únavu jako jejich typický projev.

CFS obvykle vzniká až tehdy, když se v důsledku nedostatečné funkce imunity rozvine chronický zánět (například astma, chronická bronchitida a podobně). Aby to však nebylo tak jednoduché – i když se CFS často objevoval u pacientů napadených některými druhy infekcí způsobujícími především záněty horních cest dýchacích, tyto viry nebyly potvrzeny jako přímé spouštěče CFS.

Poměrně nedávno byl objeven vztah některých genů regulujících energetický metabolismus v organismu a chronické únavy. Tento vztah vysvětluje, proč se u pacientů s CFS zhoršuje zdravotní stav po větším energetickém výdeji, například po sportování.

V současnosti se za možné příčiny CFS považuje celá řada faktorů:

1. poruchy imunitního systému (alergie, autoimunita, AIDS),
2. některé genetické poruchy,
3. poruchy metabolismu,
4. poruchy žláz s vnitřní sekrecí,
5. poruchy centrálního nervového systému,
6. dlouhodobý stres,
7. některé infekce,
8. plísně a paraziti.

Jaké jsou možnosti léčby chronického únavového syndromu?

Vzhledem k širokému rozsahu možných příčin CFS je před zahájením léčby nutné co nejvíce určit hlavní příznaky a zaměřit se na jejich zmírnění.

Protože tento syndrom představuje multidisciplinární onemocnění, vyžaduje aktivní spolupráci odborníků z více lékařských oborů, které centrálně koordinuje praktický lékař pacienta.

U tohoto onemocnění neexistuje jeden doporučený způsob léčby. Léková terapie musí být vždy nastavena podle charakteru a projevů onemocnění konkrétního pacienta. Lékař by měl pacienta vnímat jako komplexně trpícího člověka a neléčit pouze jednotlivé orgány.

Ze strany pacienta je zase nutné upravit životní styl podle běžných doporučení, která často zmiňujeme i na našich stránkách – vhodná strava, dostatek tekutin, omezení stresu, vyhýbání se cigaretám a nadměrné konzumaci alkoholu.

Vhodné je také alespoň mírné cvičení s relaxačními prvky (například jóga), přičemž únavu bychom neměli překonávat násilím. Důležitá může být také podpora pomocí přípravků typu Imunoglukan a doplnění minerálů – zejména zinku, selenu a hořčíku, případně vitamínů podle doporučení lékaře.