Čistota nade vše? Podívejme se, co na to imunitní systém.

Ve školkách se objevují první rýmy, v práci první pokašlávání a doma na poličce si své první místo znovu obsazuje starý známý dezinfekční gel. Ruce si myjeme o něco častěji, poctivě otíráme kliky a když dítě zvedne něco ze země, v duchu už v tašce hledáme vlhčené ubrousky. Jenže… řekli byste, že náš imunitní systém kontakt s cizími mikroorganismy potřebuje?

Imunita je jako ochranka

Ačkoli si ji každý z nás představuje spíše jako armádu, která nás chrání před viry, bakteriemi či vetřelci, její práce je o něco komplikovanější. Přirovnali bychom ji k dobře vyškolené ochrance. Nestačí, aby byla silná a uměla vyhodit každého, kdo se objeví u vstupu do našeho těla. Musí zároveň dokázat rozpoznat, kdo přišel v míru a kdo pro nás představuje nebezpečí.

A to se postupně učí během života. Na kůži, sliznicích či ve střevech žijí celá společenstva mikroorganismů. Mnohé z nich nám neškodí a jsou přirozenou součástí našeho mikrobiomu. Kontakt s okolním prostředím formuje způsob, jakým imunitní systém reaguje na své okolí. A nejdůležitější je právě kontakt v prvních letech našeho života, tedy během dětství.

Znáte hygienickou hypotézu?

Na konci 80. let si epidemiolog David Strachan všiml jedné věci. Děti, které pocházely z větších rodin a vyrůstaly se staršími sourozenci, měly sennou rýmu méně často. Jedním z důvodů, které připadaly v úvahu, bylo i to, že se už odmalička setkávaly s větším množstvím organismů. A to se stalo základem této hypotézy.

Původní myšlenka se někdy zjednodušuje na: čím čistěji, tím více alergií. Dnes však víme, že vztah mezi hygienou, mikroorganismy a imunitou je mnohem komplexnější. Vědci uvádějí, že je třeba se dívat i na to, s jakou rozmanitostí mikroorganismů přicházíme během života do kontaktu. Jaký je náš mikrobiom, kolik času trávíme v přírodě, jak jíme či jak často užíváme antibiotika. To vše ovlivňuje trénink naší osobní ochranky, tedy imunitního systému.

Pak je tu také hypotéza starých přátel

Tou se pokusil Graham Rook upřesnit hygienickou hypotézu. Hovoří v ní o tom, že mikroorganismy z půdy, přírody, zvířat či ostatních lidí byly přirozenou součástí našeho světa. Dávno předtím, než jsme začali bydlet v bytech, pracovat v kancelářích a domů si kupovat čističky vzduchu.

Právě pestrý kontakt se světem hraje roli při vývoji regulačních mechanismů našeho imunitního systému. Protože pokud jsme se s něčím už v minulosti setkali, umíme lépe vyhodnotit, co to je a zda to pro nás představuje hrozbu. Takové podněty pomáhají naší ochrance správně nastavovat její reakce. Aby dokázala co nejlépe vyhodnotit, zda je nutné při té či oné bakterii v našem těle spustit poplach, nebo ji nechat bez povšimnutí.

Je třeba přestat uklízet?

To rozhodně ne! Ruce si myjte i nadále. Uklízet nepřestávejte. A nezapomínejte ani na hygienu. Určitě je to jeden z nejjednodušších způsobů, jak snižovat šíření infekčních onemocnění. A právě v tomto období má velký význam.

Zkuste si jen uvědomit rozdíl mezi hygienou a operačním sálem. Skutečně není potřeba po každém běžném kontaktu s okolím dezinfikovat ruce, podlahu či polovinu domácnosti. Například i taková dětská hra v hlíně, trávě či s kameny je v pořádku, pokud si před jídlem umyjeme ruce.

Stačí si jen ve svém fungování najít zlatou hygienickou střední cestu a té se vesele držet. A za tento přístup vás na oplátku může podržet váš imunitní systém, až to budete nejvíce potřebovat!