Osamělost není jen pocit. Co se děje s naším tělem, když nám chybí blízcí?

Stovky přátel na sociálních sítích, pravidelné fotopříběhy z dovolených či desítky zpráv ve skupinových chatech. A přesto někdy nemáme komu upřímně říct, jak se máme. Přestože žijeme v době, kdy jsme propojeni více než kdykoli předtím, stále více lidí zažívá osamělost. Náš mozek totiž nepotřebuje nekonečný seznam známých, ale pocit, že někam patříme. A když nám tento pocit dlouhodobě chybí, může to ovlivnit nejen naši náladu, ale také kvalitu spánku, míru stresu či fungování imunitního systému. Proč je pro nás blízký kontakt s lidmi tak důležitý?

Skupina byla kdysi otázkou přežití

Protože jen v ní lidé dokázali společně ulovit potravu, ochránit se před divokými zvířaty nebo se postarat o děti. A přestože se náš způsob života od té doby výrazně změnil a dnes si už každý z nás dokáže zajistit potravu, ochranu či péči o děti sám, náš mozek stále vnímá sociální vazby jako zdroj bezpečí a jejich nedostatek může pro organismus představovat zvýšenou zátěž.

Osamělost neovlivňuje jen psychiku

Když se dlouhodobě cítíme osaměle, náš mozek začne být ostražitější. Jako by nám hrozilo nějaké nebezpečí, i když se právě nic neděje. Tělo zůstává podvědomě ve stresu.

A právě dlouhodobý stres dokáže významně ovlivňovat fungování našeho imunitního systému. Dlouhodobá osamělost je ve výzkumech spojována se změnami v regulaci zánětlivých procesů, které jsou součástí imunitní odpovědi organismu. Neznamená to však, že kvůli osamělosti automaticky onemocníme. Spíše to potvrzuje, že vztahy s lidmi kolem nás mají významný vliv na to, co se děje v našem těle.

A svou roli v tom hraje také spánek. Osamělost se může podepsat na jeho kvalitě. Přestože spíme stejný počet hodin jako obvykle, náš spánek může být neklidnější a ráno se probouzíme unavení. Tělo tak nemá ideální podmínky pro regeneraci, která je důležitá i pro správné fungování imunity.

Nepotřebujeme více kontaktů. Potřebujeme lepší vztahy.

Být občas sám je přirozené. Každý z nás potřebuje chvíle, kdy má klid od lidí a čas jen pro sebe. Problém nastává, když je samoty více, než nám vyhovuje, a místo odpočinku začneme pociťovat osamělost. Jak si znovu vytvořit pocit blízkosti a sounáležitosti? Vyzkoušejte tři jednoduché kroky:

Ne deset přátelství, ale jedno. Vyberte si člověka, se kterým se chcete více sblížit. Domluvte si s ním pravidelnou kávu, procházku nebo telefonát. Blízkost vzniká pravidelným kontaktem, nikoli setkáním jednou za rok.

Buďte tu pro někoho. Pomoc druhému vám dá pocit, že jste pro něj důležití. Zkuste si proto ve svém okolí najít někoho, kdo potřebuje drobnou pomoc, a nabídněte mu ji. Něco málo uklidit, skočit pro rohlíky či upéct koláč. Drobnosti, při kterých se ale nenecháte využívat.

Nepodceňujte ani malé kontakty. Krátký rozhovor se sousedem, prodavačkou či kolegou sice nenahradí blízké přátelství, ale pomůže vám cítit, že někam patříte a jste součástí komunity.

Večery nepatří jen Harrymu Potterovi či Stephenu Kingovi

Když se dny zkracují, stále více nás to láká zachumlat se pod deku, uvařit si čaj a pustit si oblíbený film či otevřít knihu. A přestože na takovém odpočinku není nic špatného, pokud se z něj stane každodenní zvyk, můžeme postupně ztrácet příležitosti k setkávání s lidmi. Co kdybychom proto letos v listopadu zkusili něco jiného? Místo dalšího „Musíme se někdy sejít“ konečně řekli: „Zajdeme zítra na kávu?“